Příběh II. Exekutorští pazgřivci, dále jen pohůnci

Přišla jsem domů z obchodu a čekala mne návštěva. Pan exekutor. Bylo mi zle. A s tím oni počítají. Se svými nehoráznými kompetencemi požehnané státem, se chovají nadřazeně, arogantně a bez špetky profesionality.  Chovají se jako prasata, jako nájemní pohůnci. Já jsem exekutor, tak se boj. Vlastně on k vám domů nejde exekutor, ale vykonavatel, bez vzdělání,v podstatě kdejaký asociál-kdo jiný by to mohl dělat.

Hned u dveří, aniž by se zul, nebo zeptal, jestli může dál v botách, či snad dokonce projevil profesionalitu a nazul návleky (max. 10 Kč), mi oznámil, že bude vše zaznamenávat na kameru a usadil se u stolu. Kameru nějak natočil a položil na stůl. Nějaký formulář o souhlasu s pořízením citlivých údajů? Na co, on?? Polobůh??? Ukázal nějaký canc papíru, prý  průkaz. Seděl, něco psal, bez slova vysvětlení, podepište. Byl to nějaký dotazník, proč nekomunikuji s exekutorským úřadem, proč neplatím. Vše jsem vysvětlila (článek A na všechno už s…posléze kašlu), moc ho to nezajímalo, zapsal, vysloveně po stolu šoupnul přede mě k podpisu a se slovy odpoledne přijedou stěhováci, odchází. Ještě ve dvěřích jsem stihla zareagovat, zda mi nechá kontakt. Velmi neochotně mi vrazil vizitku.

Naštěstí jsem měla doma návštěvu, dva statné kamarády, jinak bych omdlela a zůstala ležet u dveří  do příchodu dětí ze školy. Podlamovaly se mi nohy.  Sedli jsme si u silné kávy a rozebírali, co se stalo.

Jak to, že točil něco na kameru bez mého souhlasu. Jak to, že nekomunikuji s úřadem, mám datovou schránku. Na stole nechal ten pohůnek ležet jediný papír, kopii toho, že mne, na návštěvu pro soupis věcí, upozornili. Údajně jsem toto převzala od pošťačky. Byl tam i můj podpis, můj?

Na adrese, kde jsem dopis údajně přebrala nebydlím už skoro rok, v době převzetí bylo a je dosud staveniště, že bych bydlela na hromadě hlíny nebo kamenů?

Když jsem si toto uvědomila, volám na číslo, které mi předal na vizitce. Nic prý se mnou řešit nebude, ať volám na úřad.Volám na úřad, tam mě odkazují zpět na něj, že oni se mnou nic řešit nebudou, zase volám, to už má ale raději nedostupný mobil. Po dvou hodinách mi  konečně zvedl mobil. Sdělil mi: „Odpoledne přijedou čyři stěhováci a ti vaši dva opilci v obýváku tam už nebudou.“  Uvažuji: „On mi bude říkat, kdo smí být v mém obýváku na návštěvě? On bude mou návštěvu urážet, že jsou to opilci?“ Je zajímavé, že z toho jednoho opilce, který vyběhl za ním a vyfotil jeho SPZ, byl velmi rozhozený a přes stažené okénko automobilu, vysvětloval, že si onen dotyčný musí velmi rozmyslet, jak s danou fotografií naloží. Já si mohu jen domýšlet, co se mu honilo hlavou, že by někdo krátil jeho občanská práva? Anebo je jiná možnost, napadlo mě. Co když je to všechno podvod a on obyčejný vyděrač, kterému třeba můj exmanžel dlužil peníze. Proto jsem zavolala policii na linku 158 a ti mě odkázali na místní služebnu. Přijedu tam s tím, že mě někdo vydírá, ohrožuje jménem exekutora. Na policii jen tak na recepci na kus papíru zapsali můj kontakt a nabídli podporu, že kdyby se vrátil, mám je zavolat. Vrátila jsem se domů a znovu zavolala na 158, že mě asi špatně pochopili, byl tu člověk, ke kterému se nikdo nehlásí, choval se nestandartně, neprofesionálně např. nepředložil exekutorský spis s rozsudkem, neprovedl žádný soupis věcí atd. Vážení, máte obličej, SPZ, nějakou vizitku, nějaký úřad a nikoho to nezajímá. Po vysvětlení na lince 158 musím konstatovat, že maximálně do 15 minut přijela hlídka z oddělení a poskytla mi maximální podporu.

Tak jsem přes svoji datovou schránku psala na onen exekuční úřad. Do dneška mi nikdo neodpověděl, zda byl dotyčný jejich zaměstnanec, nikdo mi neodpověděl na údajně převzatý dokument. Jediné, co přišlo do datové schránky po tom všem, bylo oznámení o zařazení na nějaký soupis exekucí.  Do dneška nikdo nepřijel, ale já nevím, onen pán přece tvrdil, že mám být doma. Musela jsem si vzít volno z práce, co když chtějí přijet druhý den, další volno….nevznikla mi škoda? A jak se tedy dovím, kdy vlastně přijedou, když i datová schránka je pro ně málo.

Už se nebojím, teď se bráním.

Shrnutí: veškeré úřady mají povinnost komunikovat datovou schránkou, pokud ji občan má, co není v datové schránce, není doručené. Pořizovat citlivé údaje? Máme zákon o ochraně osobních a citlivých údajů. Vyhrožovat, omezovat osobní svobodu je v normálním státě trestné.

Tak se jen dovolávám svých práv, marně, nikdo se mnou nekomunikuje.

Já nemám co ztratit, jsem sociální případ, bydlím v pronajatém bytě.Mé jsou jen drobné vánoční,  narozeninové a podobné dárky, pár váziček, nějaký obrázek,. A podle zákona nezabavitelná věc, je- li s osobním věnováním. Ostatní zařízení je součást pronajatého bytu. Co víc mi kdo chce vzít? Mou čest, práva, tak to ne. Vždyť jsme občany demokratického státu, se svými občanskými právy, exekutorští pohůnci je ani neznají, špatné je, že si myslí, že ani znát  nemusí.

A exekuce prodejem věcí? V ní nejsou vyčísleny náklady právě na ten prodej, takže až vám vše prodají, budete dlužit dál a to zase pěkně pod procenty. A pro jistotu, máte-li dluh u banky, tak vám sama banka ještě zřídí jakýsi technický účet, pokud ten osobní máte zablokován a další náklady se zase rozdělí. Technický účet, vy to znáte? Já se o tom, že ho mám zřízený, dozvěděla, když mi nějaká agentura B4B ( dekóduji jako banda čtyř banditů ) oznámila, že mimo výše zmíněnou exekuci mi hrozí další, právě za vedení tohoto účtu.

Jaký technický účet, zřízený bez mého vědomí? Kolik přes něj proteklo peněz, by mne například zajímalo. A banky mohou jen tak, bez vědomí klientů zřizovat účty, které nemá klient  - majitel pod kontrolou? Na co? Kdo eviduje případné toky peněz? A to se pobavíte.   O tom příště.