Moje perspektiva koreluje kolem nuly, jako perspektiva našeho státu

Mé příběhy se uzavřely, kruh se uzavřel. Já už nemám do konce svého života šanci na normální život bez exekutorů v patách.  I kdybych makala za stotisíc měsíčně, všechno padne na dluhy exmanžela.  

Tak mi poraďte, co já mám dělat. A šance na vztah? Vy byste ke mně ( myslím tím muže ) měli chuť, byť jen, na řekněme občasné schůzky, zajít? S vědomím, že i v jediné skříňce by vaše věci mohl kdykoli oblepit exekutor a vy pak složitě a za poplatek je vymáhali soudně zpět?

A to se nebavím na šanci uzavřít manželství. Podle nového občanského zákoníku, by můj potencionální manžel měl nést odpovědnost za mé dluhy, ale ty já už hradím za exmanžela, tak kdo je tedy dlužník. A proč by měl člověk, který se mnou hodlá uzavřít manželství platit za neschopného lumpa. Ten se bude do konce života vyhýbat zodpovědnosti bez jediné starosti, že by nesl následky za to, jak jen on sám podváděl? Kde to jsme, tohle jsou demokratické zákony? Tohle je politika státu na podporu rodiny?

Zajímalo by mne, jestli stejná mechanika převádění zodpovědnosti za dluhy na nové manžele či manželky, platí i v registrovaném partnerství. O tomto jsem neslyšela. Že by to bylo jinak a proč? Já chápu, že církev neměla zrovna čas věnovat se tomuto tématu, s restitucemi a shromážděním všeho majetku je dřina veliká, ale neměla by právě církev bránit manželství a podporovat uzavírání sňatků třeba i tím, že vystoupí proti devastujícímu zákonu o přecházení dluhů na druhého z manželů? Já už na svou situaci nežehrám, naučila jsem se žít tak, abych nějak žila. Svého manžela jsem si sama vybrala, že se pak změnila jeho zodpovědnost, je věc jiná. Ale změnily se i dnešní zákony a co mají dělat naše děti? Mají si snad najmout před uzavřením sňatku detektiva?

 A to ještě údajně chystají přechod dluhů z rodičů na děti. Takže banky, exekutoři, šmejdi a ostatní svoloč, bude mít pro sebe i své děti příjem zajištěn trvale, my ostatní, jak jsem již psala, méně, než otroci, máme tedy před sebou vskutku úžasnou demokratickou  perspektivu. Ze svého okolí mám stoprocentní postřeh, že byť člověk poctivě a každodenně pracuje, nestačí to již na zajištění normálního rodinného života. A to se nebavím o dovolené a jiném luxusu. A že průměrný plat by měl zajistit slušný život, to je k smíchu. Snadno je v našem státě průměrná mzda okolo 24 tisíc, ale když statisticky zvedne toto číslo nehorázný příjem vedoucích státních zaměstnanců, politiků a top managerů ve státních podnicích nebo ve firmách, které parazitují na státě, reálná mzda ostatních se těžko průměru blíží.

Takže mám perspektivu, nebo ne? Vy byste si zadluženého partnera, bude – li čestný a k dluhům se přizná, v duchu nového občanského zákoníku vzali? A zapomeňte na to, že lze rozdělit či zúžit apod. SJM. Jestli máte chuť, prosím hlasujte.

Miniaplikace