Robotizace, jsme eticky i ekonomicky připraveni?

Před průmyslovou revolucí byla každá lidská práce těžkou dřinou. Potom přišly první stroje a přes počáteční odpor, se postupně usídlily v továrnách, na poli i v domácnostech. A tak to jde až do dnešních časů. Lidská práce je ve stále širších odvětvích nahrazována automaty, stroji a  roboty. Přináší to úlevu od dřiny, zkvalitnění výrobních procesů, rychlost, peníze…. ale také bohužel nezaměstnanost a další negativní dopady. (některé ztráty jsou pro mne nádherně  zachyceny ve filmu Vratné láhve) A etické a morální pochyby?

Pokud budou lidé nadále nahrazováni stroji, kam to  povede? Jednou za nás bude robot dělat vše – ano, ještě sci fi, ale Japonsko už je na dobré cestě…. Kdo bude vlastnit výrobní nástroj -  robota, bude v pohodě. Bude se mít dobře, bude tvořit zisky, které stále porostou a co ti zbylí lidé, které robot nahradí? Nemůžeme přece všichni pracovat jen jako manageři, poradci a politici, již nyní i ve službách začínají fungovat roboti, o  prvovýrobě ani nemluvím.  Rozvoj a další robotizace by měla být podle mého názoru řízená a kontrolovaná. Výdělky ze strojů, robotů by neměly končit v kapse jednotlivce, který bude zvyšovat své zisky bez povinnosti zpětných investic do rozvoje společnosti. Stroje a roboty by tedy měl držet v rukou stát a jejich zisk zpětně investovat do infrastruktury, školství, zdravotnictví, sociální oblasti – např.  pro  nezaměstnané, které nahradí právě roboti atd. Pokud je stát držet nebude, měli by majitelé na základě např. licencí odvádět daně a dodržovat určené morální hranice, licence by měly být rovně přístupné všem. To ale narážím minimálně v našem demokratickém státě na nepřekonatelnou hranici. V našem státě podvodů, klientelismu, úplatků a zlodějiny, uplacených výběrových řízení apod.  nemá již dnes člověk rovný přístup a rovné možnosti a na nějakou změnu to hned tak nevypadá.

(pokud zlodějské politiky nepozavíráme a diktaturu Evropské unie nerozpustíme) Ve stávajícím trendu vedení státu pak do budoucna hledat rovné šance bude asi těžké.

 Jsme na prahu nového světa, s vlnou robotů do téměř každého oboru teprve začínáme, ale je třeba již nyní uvažovat nad tím, jak to bude dál. Vyvstává i etická otázka. Náhrada člověka robotem, nebo jen část člověka - náhrada tělesných částí, kam až je posunuta hranice. A kdo ji určí?

 Nedávno byl jeden pan profesor málem ukamenován, alespoň mediálně, za názor o nezáchraně nedonošených a nemocných novorozenců. Inkubátory dnes umožňují přežití dětí, které by jinak neměly šanci a  pokrok jde dál,  kde se to zastaví? Dnes je dán limit pro možný potrat a údajně se ještě nejedná o člověka, jen o „embryo“ a co když v budoucnosti inkubátor – robot zachrání i toto embryo? Hranice bude prolomena, jsme na to připraveni? Jsme připraveni na sportovce s umělými klouby či vylepšenými orgány dosahující nadlidských výkonů? Podívejme se třeba  na lyžařské závody. Lyžaři na hranici svých možností se udrží při své rychlosti na sjezdovce s vypětím všech sil,  ale technický stav lyží umožňuje jet ještě rychleji a rychleji…Chceme vidět úchvatné sportovní výkony za jakoukoli cenu?

Chceme skutečně v budoucnu nahradit lidskou činnost stroji a roboty, bez možnosti kontroly, povinných odvodů ze zisků a investic do rozvoje společnosti a  bez etických diskuzí?

Bez filozoficky jasně stanovených morálních  hranic? A neměly by tyto hranice být veřejně a širokou společností  řešeny již dnes?  Abychom předešli třeba takovým problémům a sporům, které nyní vyvolává euthanasie? Nakonec poslední otázka. Dnes stále slyšíme o vyprahlé konzumní západní civilizaci. Nechybí nám ke všem takovým diskuzím nosné myšlenky a  morální vůdčí osobnosti?